Březen 2009

Bedřich Smetana /krátce/

24. března 2009 v 10:04 | http://cs.wikipedia.org |  DĚJEPIS
Bedřich Smetana
Bedřich Smetana Bedřich Smetana
Narození
Datum:2. března 1824
Místo:Litomyšl
Úmrtí
Datum:12. května
1884
Místo:Praha

Bedřich Smetana

24. března 2009 v 10:03 | http://cs.wikipedia.org |  DĚJEPIS
Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl - 12. května 1884 Praha) byl významným českým hudebním skladatelem. V současnosti je znám především svým cyklem symfonických básní Má vlast a operami Libuše a Prodaná nevěsta. Jeho skladby vznikaly v období romantismu.

Obsah

[skrýt]


Život

Smetana se již od svých 4 let na popud svého otce věnoval hudbě. Učil se hrát na housle a později i na klavír. V šesti letech poprvé vystoupil na veřejnosti s předehrou k Auberově opeře Němá z Portici u příležitosti akademie filosofů.
V první třídě byl Smetana premiantem třídy, ale stupňovitě se zhoršoval. V průběhu druhé třídy se jeho rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce a proto druhou třídu opakoval. Po absolvování základní školní docházky šel studovat gymnázium v Plzni, ale studiu se moc nevěnoval. V 15 letech při návštěvě příbuzných v Novém Městě nad Metují milostně vzplanul ke své o rok starší sestřenici Louise. Se svými rodiči se zúčastnil Jiřinkové slavnosti. Zkomponoval polky Louisina polka a Jiřinková polka. Po odmaturování odchází za prací do Prahy, kde studuje hudbu u Josefa Proksche, sám se živí jako učitel hudby v rodině hraběte Leopolda Thuna.
Roku 1848 založil svůj vlastní hudební ústav a roku 1849 se oženil s Kateřinou Kolářovou, s níž měl během 5 let čtyři dcery: Gabrielu, Bedřišku, Kateřinu a Žofii (která přežila). Smrt hudebně nejtalentovanější dcery Bedřišky zasáhla Smetanu natolik, že na její památku zkomponoval klavírní Trio g moll.
Léta 1856-1861 strávil ve švédském Göteborgu, kde komponuje další polky a řídí koncerty klasické hudby. Při návratu do Čech mu v roce 1859 zemřela v Drážďanech jeho první žena. Její památce Smetana věnoval třetí část kvarteta Z mého života). V Čechách pak často pobýval v Obříství, kde se v roce 1860 oženil podruhé s Barborou ("Betty") Ferdinandovou. Ještě se na rok vrátil do Švédska. Poté se marně ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře a potýkal se s finančními problémy.
Úspěch mu zajistilo až uvedení opery Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta, kterou složil v letním sídle v Obříství. Za Branibory v Čechách také získal cenu za nejlepší českou zpěvohru a finanční odměnu 600 zlatých (tehdejší celoroční plat učitele), kterou vypsal hrabě Jan Nepomuk František Harrach. Ale první opravdovou typicky českou operou byla až Prodaná nevěsta. Díky tomuto úspěchu se v roce 1866 stal dirigentem

Alchymie

4. března 2009 v 20:22 CHEMIE
Úvod:

Každého jistě láká tajemství starých receptů a návodů na výrobu kamene mudrců či zlata . Někdo se setkal s alchymií ve starých filmech s Janem Werichem Císařův pekař a Pekařův císař či v hodinách dějepisu v učivu o době Rudolfa II. Habsburského, za jehož vlády se to na Pražském hradě hemžilo astrology, astronomy a také alchymisty. Alchymie však nebyla pouze jakousi neumělou vědou marně pachtící se za nesplnitelnými touhami, jak si většina lidí představuje.

Historie alchymie

Ještě než přejdeme k historii alchymie, zabývejme se chvíli samotným slovem alchymie, protože jak historie alchymie, tak i původ tohoto slova spolu souvisejí.

O výklad slova alchymie se vede celá řada sporů. Podle jednoho názoru je slovo alchymie odvozeno z als, označující řecky sůl, a chymie, znamenající roztavení, rozpuštění. Ale jestliže se řecky "sůl" řekne als, a chemeia se položí místo chymia, pak smyslem slova alchymie je šťáva nebo mok.

Podle jiných, pravděpodobnějších názorů, slovo chemie i alchymie pochází ze staroegyptského slova keme, které znamená hlínu, ve významu úrodné půdy, nacházející se na březích Nilu. Původ slova je také spojován se starým hebrejským názvem Egypta (Chemia, Kemia - Černá země-úrodná zem), kam spadá pravděpodobný vznik alchymie.

Alchymie, bez předložky "al", tedy chymia, chemia, je jak vidíme s názvem Egypta spjata velmi podstatným způsobem a nejspíš je tedy "umění (al)chymické" ostatními národy chápáno jako "Egyptské umění" nebo ve smyslu "to, čím se zabývají Egypťané". Tuto domněnku potvrzuje i jiný arabský výraz pro alchymii: kněžské umění, neboť v dávném Egyptě se alchymie pěstovala v chrámech jejich kněžími.

Vlastní předpona "al" před slovem chymia je s největší pravděpodobností, arabského původu, znamená zázračnou moc, čímž je alchymie odlišena od chemie a al-chymie tedy označuje chemii par excellence. Tento názor je opravdu nejpravděpodobnější a velmi věrohodný.

V hlavních bodech lze vymezit tato nejstarší časová období alchymie:

1) Původní období
2) Řecké období (přibližně od 3. stol. př. Kr.)
3) Arabské období (zhruba od 3. stol. po Kr.)
4) Období Evropské alchymie (přibližně od r. 1000)


1) Původní období: Podle tvrzení velké většiny autorů alchymie pochází z dávného Egypta, přesněji, odtud ji převzali ostatní národy. To naznačuje i výklad slova alchymie a tuto domněnku potvrzují i historická fakta. Alchymie byla považována za vědu tajnou a posvátnou, a byla pěstována v egyptských chrámech. (její původ je připisován legendárnímu Hermovi Trismegitovi, a byla proto nazývána "hermetickým uměním") Počátek alchymie nelze časově určit.

Obchodními cestami, jak mořskými, tak i pozemními, se alchymické umění z Egypta rozšířilo dál k ostatním národům a dostalo se až do zemí Orientu.

2) Řecké období: Nejen obchodními styky, ale především vojenskými výboji Řecka, se alchymie šířila ve Středomoří. Právě dobytí Egypta Alexandrem Velikým (Makedonským) nastává druhé, Řecké období, kdy bylo v Egyptě založeno slavné město Alexandrie, které bylo opravdovým kulturním skvostem. V Alexandrii byla zřízena první Akademie a vědomosti antického Řecka, Egypta i jiných národů, všech tehdejších vědních oborů, byli soustředěny v písemné podobě v proslulé alexandrijské knihovně, jejíž smutný osud je obecně znám.. Akademie skončila svoji činnost 331 n.l. a po dobytí Egypta Araby při muslimské expanzi (639-646) byly zničeny všechny její pozůstatky. Slavným autorem tohoto období je Zosimus.

3) Arabské období: Arabská věda (později obecně muslimská) čerpala zhruba na přelomu letopočtu z egyptských, antických a dalších orientálních pramenů, snad největším zdrojem vědomostí byl zřejmě Egypt, přesněji, zřejmě přístavní město Alexandrie, kterého se Arabové zmocnili roku 641 po Kristu.

Alchymie nalezla velkou oblibu u arabských učenců a Arabové pak tuto vědu, především v důsledku svých výbojů, šířili dál do ostatních zemí. Z představitelů arabské alchymie jmenujme především Gebera. (Abua Abdalláha Džabíra)

4) Období Evropské alchymie, začíná po roku 1000, kdy Křižáci přinášejí do Evropy první alchymické spisy. Nejdříve dochází k šíření arabské alchymie po Evropě (zhruba do 13. století, včetně), které se vyznačuje především překládáním arabských děl (a jejich šířením) a teprve později začíná tvořit většina evropských alchymistů svá vlastní díla. Postupně dochází k rozšíření alchymie po celé západní a střední Evropě.

Zjednodušeně řečeno, od Egypťanů tedy převzali alchymii Arabové a od Arabů jej převzala středověká Evropa. To je hlavní cesta kterou se k nám alchymie dostala. Období Evropské alchymie trvá prakticky až do 19. století, tedy do jejího úpadku, který začíná rozvojem chemie v 18. století .


Co je tedy Alchymie?


Ve většině knihách pojednávajících o alchymii (a i některých alchymických knihách) se píše, že kromě Kamene Mudrců se alchymie zabývá i dalšími problémy, nejčastěji bývá uvedeno těchto 8 bodů:

1) Příprava alkahestu, neboli univerzálního rozpouštědla.
2) Separace tzv. "ducha světa", látky nasycené všemi planetárními vlivy a oživující osláblou hmotu.
3) Problém quintessence, tedy extrakce působivých částí látek z rostlin, kovů atd.
4) Aurum potabile (tekuté zlato
), energetický lék propůjčující tělu maximální odolnost vůči všem nemocem.
5) Elixír života, látka způsobující omlazení organismu a prodlužování života.
6) Příprava hermetických léků
7) Palingeneze, tj. rekonstrukce
organismů z jejich popela.
8) Homunkulus, tj. vytvoření živé bytosti, respektive člověka.


Osobnosti alchymie

Alchymista, přírodovědec, filozof a teolog Albertus Magnus neboli Albert z Bollstadtu (Albert Veliký, 1200-1280) je prvním klasikem středověké evropské alchymie. Tento švábský dominikán byl pro své znalosti katolickou církví později nazván doctor universalis. Popsal některé slitiny kovů, způsob oddělení zlata lučavkou královskou, přípravu arsenu, atd.

Za nejznamnějšího alchymistu středověku byl pokládán Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus z Hohenheimu, zvaný Paracelsus (1493-1541). Vystudoval lékařství a jako ranhojič cestoval a léčil. Příčinu některých nemocí vysvětloval poruchou rovnováhy mezi sírou, rtutí a solí v těle, a proto předepisoval k obnovení rovnováhy preparáty rtuti. Zastával názor, že by měla alchymie připravovat především léky proti nemocem. ( vzniká název iatrochemie - iatros znamená v řečtině lékař )

Rájem středověkých alchymistů byl pražský dvůr císaře Rudolfa II. (1583-1611), který byl proto zván "knížetem alchymistů". Kromě většiny podvodníků, jakými byli např. A. Scotta i pověstný Eduard Kelly, zde působili skuteční zasvěcenci jako třeba lékař Michael Maier, autor spisu Atalanta fugies, přírodovědec a lékař John Dee (1526-1608) a polský alchymista Sendivogius (Michal Sedziwoj), kterému se prý v Praze podařila transmutace olova ve zlato.

Velkým znalcem alchymie byl již zmíněný Angličan John Dee, vlastník jednoho z nejcennějších alchymistických rukopisů, tzv. Rukopisu oxfordských alchymistů, který je patrně totožný s rukopisem z Deeovy pozůstalosti uloženým v knihovně v Kasselu (Codex Casselanus). J. Dee spolu s jinými alchymisty působil též u dvora českého
šlechtice Viléma z Rožmberka, který dal v Českém Krumlově, Prachaticích a Třeboni zřídit alchymistické laboratoře.


Alchymistické postupy a pojmy

Alchymie byla ve své době velmi blízká astrologii. Často používala symbolů a značek tak, aby jejich tajemství zůstalo skryto.

Merkur (rtuť) = kyselina, síra = zásada. Známá neutralizace kyseliny zásadou poskytuje sůl. Je však nutné poznamenat, že pojmy síra, rtuť a sůl jsou pouze určité vlastnosti hmoty, v žádném případě se tedy nejedná o chemické prvky a sloučeninu!

Vlastní proces alchymické proměny vycházel z teze Solve et coagula (odděluj a zhušťuj) a byl v podstatě neustálým procesem očisťovacího rozkládání a skládání proměňující se původní látky za působení alchymických činitelů , jimiž byly různé druhy alchymického ohně (k nim patřily i vodní lázeň a hnití) a alchymistických nádob (tavicích, destilačních, cirkulačních atd.) a pecí, z nichž nejdůležitější byl tzv. athanor. Prostředí, v němž se nacházel předmět alchymických operací
, se nazývalo "filosofické vejce". Alchymistických úkonů či operací byla dlouhá řada, od abluce (omývání látky ve vodě nebo jiné tekutině) až po několik způsobů destilace a fermentace (kvašení), sublimace, purifikace a další. Podstatným činitelem byl tzv. azoth či alkahest, rozpouštědlo, které uvolňovalo v dané látce její určité vlastnosti.

Závěr

Alchymie nebyla pouze vědou, která se marně toužila po cílech jako je transmutace obyčejných kovů na drahé, ale přinesla mnoho nových praktických poznatků pro dnešní chemii. Rozpracovala experimentální metody (filtraci, sublimaci, …), různé způsoby žíhání a rozpouštění. Vytvořila velké množství alchymistického (chemického) nádobí. - třecí misky, baňky, nálevky, kádinky,….. Přinesla do dnešní chemie některé prvky názvosloví .

Díky pokusům evropských alchymistům se stala známá příprava silných kyselin (pro řecké a arabské alchymisty byl nejsilnější kyselinou ocet). Došlo také k objevu nových dosud neznámých sloučenin a prvků.

Jak jsem se z knih dozvěděla, obsahovalo učení pravé alchymie i mnoho velmi zajímavých názorů a touhou správného alchymisty byla i touha po sebezdokonalení a po pomoci ostatním lidem. Tedy to opravdu nebylo pouze zbytečné učení středověku, jak se nás mnohdy snaží některé zdroje přesvědčit.


Seznam
použité literatury

Nakonečný, M. : Lexikon magie . Ivo Železný, Praha, 1995
Newmarková, A. : Chemie. Nakladelský dům OP, Praha, 1993
Kolektiv autorů : Přehled středoškolské chemie. SPN, Praha, 1996
Koláček L.: Hledání kamene mudrců. Ivo Železný, Praha, 1994

A l´auto-école

4. března 2009 v 20:19 FRANCOUŠTINA
Pendant les vacances j´ai été a l´auto-école. J´ai 18 ans, mais a l´époque, j´avais 17 ans. J´ai pu m´entrainer a l´auto-école déja a cet age.
J´ai du apprendre la théorie, par exemple connaitre les reglements de transport ou les signalisations routieres. Je trouvais ca ennuyeux, mais mon premier voyage en auto a été super! J´avais un peu peur de ne pas aller tout droit et de faire un carambolage, mais je suis allée lentement et j´ai donné un coup de frein. Ma voiture s´est presque arretée.
Plus trad, ca a été mieux. Je suis allée en auto plus rapidement je j´ai fait moins de fautes. Je savais braquer, m´insérer dans la circulation, changer les vitesses avec le levier de changement de vitesse et la pédale de débrayage.
Je ne suis jamais allée sur l´autoroute et je n´ai jamais doublé. J´ai fait tout cela en ville. Je sais aller en marche arriere, garer la voiture, mettre le frein a main ou la pédale de frein, je sais utiliser les clignotants, le rétroviseur, les rétroviseurs extérieurs et ainsi de suite.
Apres un mois j´ai passé un examen. Derriere moi, dans mon auto un agent de la circulation était assis, et mon prof qui était assis au siege avant a coté de moi, m´a dit ou je devais aller. C´était déja tard le soir et il faisait noir. J´ai du allumer les phares et j´étais nerveuse, parce que ca a été la premiere fois que j´ai roulé pendant la nuit. J´ai mal vu. Mais l´agent de police était gentil et mon prof aussi.
J´ai obtenu mon permis de conduire a mon 18e anniversaire.


La Suisse

4. března 2009 v 20:16 FRANCOUŠTINA
La Suisse

Le nom officiel est la Confédération helvétique. Ella a 6,5 millions d´habitants. La capital est Berne. Le drapeau national a croix blanche sur le fond rouge.
La Suisse est la pays continental. Elle comprend 3 parties distinctes. Les Alpes occupent plus de la moitié du territoire, où sont les larges vallées et les lacs, les sommets sont couvert de neiges, les pentes sont couvertés avec les forêts, aux vallés au sud on cultive les fruits. Les pointes les plus hautes sont Monte Rosa (4633m), Matternhorn ou Jungfrau. Les stationes connues pour skier sont Locarno, Lugano, Davos, Interlaken, St. Mortiz.
Le Mittelland (pays du milieu) se trouve entre le Lac Léman et le lac de Constance, c´est la principale région agricole où se cultivent ble, betterave à sucre, et où est développé l´élevage bovin, orrientée pour les produits laitiers.
Le Jura est le troisième parte, où sont les vinicoleset les forets.
En Suisse nous pouvons voir 4 grands groupes linguistiques avec ses dialectes locaux. Les Suisses álemaniques représent 70% de la population totale, les Romans represantent 20%, puis les habitants parlent italienne et romanche.
La politique - la Confédération helvétique a 26 cantons autonomes. Le présidente est la femme Ruth Dreifuss. Le pouvoir exécutif appartient au Conseil fédéral (Bundesrat). Chaque canton a son gouvernement. Le pouvoir législatif appartient aux L´Assemblée fédéral composée du Conseil National et du Conseil des Etats (cantons). La Suisse est un pays neutre est c´est la siège de la Croix Rouge, du Comité Olympique. A Genève est le siège de la Societé des nations.
Quand à l´économie - c´est un pays prosperé, parceque c´est un pays avec la situation politique et économique stabilisée, les industries typiques est traditionelles sont le travail du bois, le textile, l´horlogerie, populaire sont chocolaterie, products laitiers. Ils ont construit les routes et chemins, et tunnels excellentes pour raccourir les distances.
La capital est la Berne, mais Zurich est la métropole économique du pays, Genève et Lausanne sont popular aussi.
L´histoire - le nom helvétique est de la tribu, qui a veçu ici. La nation ont été romanisée, puis elle a été la partie du Royaume de Germanie plus tard du Saint Empire germanique. La period de la réforme est aussi importante, Jean Calvin est plus connu reformateur, il a fait la ville Genève " Romme protestante". Après le traité de Westphalie la Suisse a été definivement reconnue comme Etat souverain. La garde du pape est de la Suisse.
La Suisse Romane s´étend entre les lacs Léman (Genève lac) et de Neuchâtel. Nous pouvons utiliser beaucoup de possibilités du sporte
comme alpinisme, sports nautiques, ou cyclistes, ski. La capital de la Suisse Romande est Genève. Le siège dans cette ville a beaucoup de organisationes (organisation mondial de la Santé, Croix Rouge, Bureau international du travail). Nous pouvons voir les chutes. A Genève ont veçu Jean Calvin, Jean Jacques Russeau. C´est un ville après le lac, avec des parcs et des promenades, il y a aussi assez de théâtres, musées, bibliothéques, opéras, boutiques, galeries; une université....la ville est aussi le paradise pour sport. Je peux faire mention de les noms connus comme Pestalozzi, il a été le disciple de J.J.Rousseau, Ch.-F. Ramuz, il a été le écrivain, A. Honegger a été chef d´orchestre. Le Corbusier a été le architect.


Výklad, a postup u výkladu

4. března 2009 v 20:10 ČEŠTINA
Výklad, výkladový postup

- forma mluvená nebo písemná
- na základě vědeckého poznání objasňuje dosavadní i nové poznatky z různých oborů lidské činnosti
- poznávací metody: srov. analýza, syntéza, abstrakce, zobecnění
- vlastnosti: věcná správnost
- přehlednost
- jasnost a srozumitelnost

Příčinnostní vztahy:

a) vztah příčiny a podmínky
- příčina je jev A, kterým je vyvolán jev B

b) účinek, následek, důsledek, účel
- příčinou je vyvolán účinek a následek
- účinek: jev B je vyvolán příčinou A
- následek: jev B je vyvolán příčinou A nebo je způsoben podmínkou
- důsledek: co logicky vyplývá z nějakého faktu
- účel: co má být dosaženo činností

c) příčina, důvod
- příčina: důvod domněnky
- důvod: příčina lidského jednání

Příčina a důvod a jejich jazykové vyjádření:
- slovesy
- předložkovými výrazy
- větami příčinnými a podmínkovými
- příslovečnými větami účinkovými a hlavními větami důsledk.
- příslovečnými větami účelovými
- větami hlavními beze spojek

Kompozice výkladu:
- indukce: z jednotlivých konkrétních příkladů vyvozujeme obecný závěr
- dedukce: od obecné poučky k objasnění konkrétních příkladů

Kompozice výkladu po stránce tematické:
- výklad může začínat definicí, která je dále v textu vysvětlena
- můžeme též začíná seznámením s vývojem jevu
- začátek poučuje o vývoji poznání jevu

Uvádění dílčích témat:

a) rozdělení textu na odstavce

b) výrazy uvádějící jednotlivá témata
- téma může být vyjádřeno přím v názvu textu
- téma z názvu vyplývá, a proto musí být na začátku obsah výkladu blíže specifikován

Výkladový text jako uzavřený celek:

- důležitý je závěr výkladu
- závěr: - autor shrnuje získané poznatky
- autor zdůrazňuje důležitost jevu