Září 2008

The Australia

25. září 2008 v 21:23 ANGLIČTINA
Australia is smallest, youngest continent, with the lowest population density. It is often said that Australia lies at the edge of the world, divided from other continents by long distances. Australia is located south-east of Asia. The Indian Ocean is west and the south Pacific (Coral and Tasmania Leas) is east. Tasmania lies 240 km south. Nearest is Indonesia, Papua New Guinea on north, Solomon, Fiji and New Zealand are on east. Its area is 7.7 million sq. k. Australia is an island continent. The Great Dividing Range along the eastern coast (The Australian Alps) has the highest Australian mountain, Mt. Kosciusko. The western plateau rises to 607 m with arid areas in the Great Sandy and Great Victoria Deserts. The north-east have heavy rainfalls (it is an area often visited by destructive hurricanes) and Cape York Peninsula has jungles. Rivers that flow permanently are to be found only in the north, east, and in Tasmania. The Murray Rivers flows from New South Wales to the Indian Ocean, the second longest river is the Darling. There are three big lakes here: Lake Eyre, Lake Torrens and Lake Gairdner. The Australian climate varies from warm to subtropical. Australia has summer when we have winter and vice versa. The tropical forests in the north and north-east are displaced by savannah or grassland. The south-east is covered with forests of eucalyptus and other evergreen trees. The animals of Australia are numerous and some of them, like the kangaroo, koala bear, dingo, platypus, Tasmanian devil or barking lizards can't be found elsewhere.
The population of Australia is some 16 million. Around 85% people live in urban areas mainly along the south-east coast. Deserts and the tropical northern part are predictably uninhabited. 95% of inhabitants are of British origin, 3% are made by other European ethnic groups and 1.5% are aborigines. Australian English and aboriginal languages are spoken here.
People lived there at a Stone Age level. They did not know of how to work the soil nor how to rear livestock. They had no plants suitable for cultivation and no original Australian animals were suitable for domestication. Thus, the Australians never became farmers or herdsmen. They made their tools and weapons only of wood and stone. The sole source of food was hunting and gathering. Men used to catch birds, snakes, crocodiles, and women with children used to pick fruits, caterpillars, ants, eggs and dig for roots. The dingo wild dog was the sole animal that became domesticated. The Australians were divided into about 650 tribes that spoke about 500 different languages. Each tribe usually had its own dialect, name and customs, its own territory and hunting grounds. Captain James Cook explored the eastern coast in 1770 when the continent was inhabited by a variety of different tribes. It became a convict colony in the18th century when immigration increased because gold was found here. The Commonwealth was proclaimed in 1901.
National Economy:
Main industries are iron, steel, textiles, electrical equipment, chemicals, cars, aircraft, ship and machinery. Australia belongs to the top exporters of beef, lamb, wool and wheat, although only 9% of land is arable. Other agricultural items are barley, oats, hay, sugar, wine, fruit and vegetables. Natural riches contain mainly bauxite, coal, copper, iron, lead, nickel, silver, tin, uranium ands zinc ores. Among the main trading partners belong Japan, the USA, the UK, New Zealand. Currency used in Australia is the Australian Dollar. In Australia there are many big cities. Sydney is the oldest. Brisbane is the third largest. Adelaide lies in the southern part of the country. There are two universities and a car-manufacturing factory here. Melbourne is one of the most beautiful cities. There are a lot of museums, galleries and parks. Perth is an important industrial city. Other important cities are Darwin, Alice Springs and Hobart.
Government type and administration:
The official title is The Commonwealth of Australia and it is a British dominion. It has a democratic, federal system and the head of state is Queen Elizabeth II. represented by the Governor - General. The head of government is the Prime Minister. The Commonwealth of Australia consists of six states: New South Wales (capital Sydney), Victoria (Melbourne), Qeensland (Brisbane), South Australia (Adelaide), Western Australia (Perth), Tasmanian (Hobart) and two territories: The Australian Capital Territory (a part of the country surrounding Australia's capital Canberra) and Northern Territory (thinly populated).
The Federal Parliament has its seat in Canberra and is divided into the Senate and the House of Representatives. Australia is a member of the important international organisations: UN, OECD and the Commonwealth

The New Zealand

25. září 2008 v 21:22 ANGLIČTINA
New Zealand consists of two large islands (North and South Island) in south-west Pacific Ocean Nearest are Australia (on west), Fiji, Tonga on north. Its area is about 269 000 sq. km. Each of two main islands is mainly hilly and mountainous, the highest peak is Mount Cook (3764 m). The coast consists of fertile plains, especially the large Canterbury Plains on South Island. A volcanic plateau is in the centre of North Island. South Island has glaciers and 15% peaks over 3 000 m. The climate is quite pleasant. There is a lot of sun and it often rains there. Summers are not too hot and the winters are mild.
Population is about 3.3 million people. 83% of the whole population live in urban areas. 85% of people are of European (above all British) origin and about 9% are Polynesian. Officially English is spoken here but some people still speak Maori.
The Maoris, a Polynesian group from the eastern Pacific, reached New Zealand before and during the 14th century. Captain James Cook explored the coasts in about 18th century. British sovereignty was proclaimed in 1840 and the colony became a dominion in 1907. Now it is an independent member of the Commonwealth.
National Economy:
Food processing, textiles, machinery and forest industry are the main industries. Only 2% of land is arable and the main crop is grain. New Zealand is rich in oil, gas, iron ore and coal. The main trading partners of New Zealand are the USA, Australia, Japan and Great Britain.
Government type and administration:
New Zealand has a parliamentary system where the head of state is Queen Elizabeth II represented by the Governor - General. The head of government is the Prime Minister. Elections take place every three years. The country is divided into counties. The capital is Wellington, other big cities are Manukau, Christchurch and Auckland. New Zealand is member of UN, OECD and the Commonwealth.
The flag consists of the British Union Jack in the left upper corner and four red stars in the Southern Cross constellation

The České Budějovice

25. září 2008 v 21:21 ANGLIČTINA
The town of České Budějovice where I live was founded by Czech king Premysl Otakar II in 1265, to become the centre of king's power in South Bohemia. It is located where the rivers Malše and Vltava flow together. The town had a special position in South Bohemia and this was emphasized by the fact that a majority of Germans lived here from the very beginning.
The golden times of the town's history were in the 16th century. Its wealth and influence increased quickly due to profitable businesses in beer brewing and fish pond keeping. As the town grew rich, its face started to change. The old Gothic houses were reconstructed into new ones in the Renaissance style. The best sign of town's power was the construction of a new guard tower known as the Black Tower.
The beginning of 17th century started a time of destruction and decline for the town. Silver mining slowed to almost nothing and a fire destoyed much of the town in 1641. By the end of the 17th century the town began the road to rebuild and recover. Then in 1751 České Budějovice became the seat of the region.
Today, České Budějovice is spread over an area of 5554 hectares and there are more than 97 000 inhabitants. I can say that even though České Budějovice is noisy and polluted it is also a pleasant, exciting town. I'm happy to live there because Southern Bohemia is one of the cleanest areas of the Czech republic, so I can always leave the city if I want to enjoy a clean natural environment.

The Weather and the Seasons of the Year

25. září 2008 v 21:20 ANGLIČTINA
The weather in the Czech Republic The Czech Republic has a continental climate which means the weather changes a lot during the year. There are four distinct seasons - in spring it is warm but with many cool, rainy days, in summer it can be very hot but it also rains quite a bit, in autumn the days are cool with foggy mornings, and in winter it gets quite cold and it can be windy and snowy. The highest temperatures occur in July and August when the temperature can go up to 35 degrees centigrade, but usually it only gets up to 25 or 30 degrees. January is usually the coldest month of the year with normal temperatures of around freezing to about 5 degrees. On extreme days the temperature can go down to 20 degrees below freezing. If you average the temperatures over the whole year, the Czech Republic has an average temperature of 9.8 degrees centigrade.
The weather in Great Britain The weather in Britain is slightly milder than the weather in the Czech Republic. This is partly because Britain is surrounded by water. The water helps to control the temperatures and to keep them from being too extreme but it also contributes to the amount of rain that falls in Britain. In Britain they also have four distinct seasons. The winters have more snow than we do here but it isn't so cold. In spring it rains a lot but there are also sunny days. In summer the temperature can be over 30 degrees but that doesn't happen very often. In autumn there is also quite a bit of rain and cool days. In Britain the days during summer are slightly longer than they are here and the days in winter are slightly shorter. On average the Czech Republic has more days with sunshine than in Britain.
The seasons of the year There are four seasons of the year - spring, summer, autumn and winter. Spring officially begins on March 21st. In spring there is a lot of rain and sunshine. The days slowly get longer and warmer so that plants begin to grow again. In summer, which begins June 21st, the days are usually hot and sunny but there can also be a lot of rain. Autumn, which begins on September 23rd, is probably best known as the season when the leaves on the trees change to bright colors. Autumn is also known for its windy weather. The days get shorter and colder as winter approaches. The season which begins December 22nd is winter. In winter the weather is cold and there is a lot of snow. I think living in a country where there are four distinct seasons is much more interesting than living someplace where the weather doesn't change much.

My best friend

25. září 2008 v 21:19 ANGLIČTINA
Probably my best friend is one of my schoolmates. Her name is Marcela and we have known each other since we were 8 years old. If I were to describe how she looks, I would say she is very pretty. She has short brown hair, brown almond-shaped eyes, a small nose and a small pointed chin. She is not very tall but not short either and she is quite slim. She doesn't like to dress up so I usually see her wearing jeans and a T-shirt or sweater.
It seems like she and I are always talking or laughing about something. She has a very nice personality and a wonderful sense of humor but she can also get a little depressed from time to time. I can always count on her to be honest and to give me the best advice.
We are interested in many of the same hobbies. We both enjoy music, playing the guitar and singing. We like going to the cinema but sometimes can't agree on which movie to see. Sometimes we just walk around, trying to find a new area of the city to explore. We both like traveling, reading, and swimming. Sometimes during the summer, I go with her and her family to their summer house which is located next to a large lake. We usually spend most of the day swimming or exploring the area but sometimes we take a small row boat and go fishing. In the evenings we might walk into town and see a movie or stay at home and watch television. Whatever we're doing, it's always fun to be with her.
I know I can rely on her. Even when our lives get busy we still make time to see each other. I can't imagine going to school and not having her there. Since I am better in math and science and she is better in English and languages, we can always help each other if we get confused about a difficult homework assignment. We are lucky that we complement each other so well and that we get along so well. I hope that our friendship will continue and be just as strong after we graduate from high school. We would like to study at the same university.

School System in the Czech Republic, UK and USA

25. září 2008 v 21:17 ANGLIČTINA
School System in the Czech Republic, UK and USA
School system in the Czech Republic In the CR, school attendance is compulsory from the age of 6 till 15 (or 16). It is free of charge and all children have the same possibilities for their future education. This system includes 4 grades:
a) Pre - school education In our country there are nursery schools for children from the age of 1 to 3 years. From the age of 3 to 6 children attend kindergarten. This pre-school education is not compulsory.
b) Primary education From the age of 6 to 15 (or 16) children attend basic schools. There are 2 degrees there. The first degree is from the first to the fifth class. Children learn the 3 R's there: Reading, wRiting, aRithmetic. Second degree is from the 6th to the 9th class. They learn Czech language and literature, foreign language, Maths, Chemistry, Biology, Physics, History, Geography, Civics, P. E., Music and Art.
c) Secondary education Boys and girls over the age 15 (or) 16 attend secondary schools such as Grammar school, Special School and Apprentice centres. At secondary school students are taught most of those subject as at basic school but they are expanded in their content. As for special subjects, they learn economics, typing, accounting, computers, and various kinds of laboratory work. Students finish their studies with the school-leaving examination
d) Tertiary education Tertiary education refers to universities and Technical Universities. Successful students from secondary schools can enter any university.
School system in Great Britain School is compulsory for children between the age of 5 to 16. Primary schools are for ages between 5 - 11 and Secondary schools are for ages over 11. Children under the age of five go to kindergarten. In Britain, 93% of pupils go to state schools. At the age of 16 about two thirds (2/3) of these pupils leave school and get jobs or apprenticeships. This system of education is free of charge. Some children take the Certificate of Secondary Education (C. S. E.) which means the satisfactory completion of school at the age of 16. More ambitious children take the examinations for the General Certificate of Secondary Education at ordinary level (GCSE - O level) or advanced level (GCSE - A level) at the age of 18. The GCSE - A level is the basic qualification to enter university. There are more than 40 universities in Great Britain.
School system in the USA In the USA there is not a national system of education. Each of the 50 states has its own laws regulating education. Children begin school at the age of 5 or 6 and continue until the age of 18. Every child gets minimum 13 years of education free of charge. Primary or grade school is from the 1st to 6th grades. Then students attend middle school (also called junior high school) for three years. After middle school, students attend secondary schools, which are called "high schools". The goal of secondary school is to get a high school diploma. Students should take on average 17 or over 20 units during their studies. Marks in most US schools are A, B, C, D, and F with an A being excellent and an F being failure. During the final year of high school, most students take the Scholastic Aptitude Test (SAT) which is a national college entrance examination. The results of this test will determine if the student should continue on to attend a college or university and it is used by universities to decide which students to accept.

Learning foreign languages

25. září 2008 v 21:16 ANGLIČTINA
Knowing another language will allow you not only to communicate with people from other countries and learn about their cultures, it will also assist you in practical ways. Students in all fields will be able to apply the skills and knowledge that studying a foreign language provides. Most important, studying another language helps you become more competitive after graduation from school. In my personal experience, learning a foreign language opened up totally new doors and allowed me to have a much more broad range of experiences.
Studying a foreign language may be the best way get to a rewarding career in the areas of international business, education, tourism, foreign service, management and social service, to mention just a few. No matter what field you specialise in today, you will benefit from studying another language and culture because it provides you with a broader view of the world and an additional marketable skill.
There are other reasons to study a foreign language, such as that learning a foreign language teaches and encourages respect for other peoples, it contributes to the development of one's personality, and it helps to preserve a country's image as a cultured nation.
Probably, at this time, the most important language used for world communication is English. It's spoken in many parts of the world, mainly in Great Britain, the United States, Canada, Australia and New Zealand (and also in Malta and Gibraltar). More and more English expressions are being borrowed into other languages, particularly in technical and computer related areas. In the Czech republic, the other languages we mainly study include German, French, Spanish and Russian.
As Goethe wrote, "Wer keine fremde Sprache kennt, weiß nichts von seiner eigenen" (Whoever knows no foreign languages, knows nothing of his own). Only by learning how other languages manage to express themselves differently from our own native language can students understand the unique qualities of their own language's words and grammar.

Schools and Studies

25. září 2008 v 21:14 ANGLIČTINA
Schools and Studies
"He, who does not care for being instructed, you shall in vain try to instruct, unless you awaken in him a fervent interest in learning." This was said by Jan Amos Comenius, the author of many other wise sayings. After enrolling in the nine-year elementary school, six-year-olds begin their compulsory school attendance. The school year begins on September 1st and finishes on June 30th. Children gradually learn to read, write and count; later they get acquainted with the fundamentals of history, geography, the natural sciences and the fine arts. At the end of each school year, pupils get reports about their academic record in different subjects. This is followed by long-awaited two months of holidays, which they look forward to very much. But they have also other holidays e. g. Christmas, Easter and spring holidays.
In the final year of the elementary school many people face a problem. During this time everybody needs to choose his future occupation. The choice depends not only on our interests but also on our performance and success at school. We can choose from various options: to study at some secondary school (industrial, medical, economic) or an apprentice training centre, or some art school. One of the alternative secondary school is a high school, which is designed to prepare its students for university studies. At present time there are also private and religious schools. In contrast with the past, more emphasis is placed on foreign language studies (English, German, French, etc.) as well as computers and economics.
Secondary school studies last for four years. At the end of the fourth year students must pass a graduation examination. Knowledge of four subjects is verified there. The graduation examination committee rules as to how we performed.
If we want to study at college or university, we must successfully pass the entrance examinations and interviews. The choices are really quite wide-ranging. We can decide whether we will study at a school with a technical, humanistic or economic orientation, one of the medical faculties, or at a conservatory. Universities and technical Universities have several levels. The lowest, usually lasting three years, is the bachelor's degree. Upon successfully completing this course of study, we achieve the title of bachelor. After completing studies at an economics or technical college we obtain the title of engineer. The complementation of studies is marked by a ceremony called graduation, where we get a diploma certifying the successful complementation of our studies.
There are also specialized schools for learning how to drive any kind of vehicle. These schools are known as driving schools. The final exam consists of theoretical knowledge of traffic regulations but also of actual driving skills. Then we get our long-awaited driving license and we can set out onto the streets.

My Cultural Life

25. září 2008 v 21:12 ANGLIČTINA
I wake up at half past six every day. I stand up and go to the bathroom to brush my teeth and wash my face. After breakfast I go to the bus stop to go to school. School ends about two o'clock. After school I go home.
In the afternoon I usually watch TV. About five o'clock I must learn. I have a lot of hobbies, for example swimming, walking around the town, being with my friends. But now I must learn a lot because I want to pass the high school final examination. So I haven't much time.
I am very happy when the week ends and a weekend comes because I can sleep late and I can spend my leisure time as I wish. Besides helping my parents around the house, I can go to the cinema or to see an interesting exhibition in the gallery, or travel to Prague. I can go for a trip with my friends, I can visit my relatives or can devote more time to my hobbies. The weekend is much better than the weekdays.
I love holidays very much. I spent the last holiday in Great Britain. The town is called Cardiff. I was with my best friend and my family there. The coming holiday I want to spend with my boyfriend either abroad or in our country. We must think about it. My ideal holiday is spent with my good friends. When I am with my friends and good people it isn't so important if we are in our country or abroad.
In my free time I devote a lot of time to my hobbies. When I am in the mood I go to the cinema with my friends. They are almost always showing a good movie. I like comedies and action movies. Most often I go to the cinema with my boyfriend. I go to the movies about once a week, or once every two weeks. On Sunday afternoons they show special films for children.
I like going to the theatre, the opera or the ballet no matter what the programme is because I like the atmosphere of the theatre. When we have seated ourselves we usually read the programme to see the cast. The lights go out. The curtain goes up and the performance begins.
Since I am fond of dancing, I became a member of a dancing club. We learned both standard dances such as the polka and some disco and modern dances. Now I have no time for the dancing club and I only go occasionally to a disco in the club.
Some people like listening to the radio and watching TV very much. I listen to the radio every night when I go to sleep. After school when I come home I watch serials on TV. In the evening I watch TV news, good old films and comedies. Some other programmes such as popular talk shows and hit parade can be very interesting, too.
My favourite sports are swimming and volleyball. But I like going to fitness clubs to keep fit too.
I like listening to popular music. My favourite popular group is "Spice Girls". Some people read books like novels (science fiction, westerns, travel books and love stories). I like reading love stories. If we need information it is good to have various dictionaries, encyclopaedias and scientific literature.

Vyhledání kontaktů pomocí Internetu

25. září 2008 v 21:09 INFORMATIKA
1) Titulní strana 2) Obsah 3) Metodika postupu 4) Oslovující dopis (AJ, ČJ) 5) Použité zdroje 6) Zhodnocení - výsledek práce 7) Přílohy (odpovědi na dopisy, seznam e-mailů)
Metodika postupu
Nejprve jsme si v internetu zobrazily stránku www.schools.com , kde jsme si vybraly, zda chceme navázat kontakt se státní, nebo se soukromou zahraniční školou. Po výběru několika středních škol, jsme si prohlédly jejich školní "domovské" stránky (home page).
Přečetly jsme si jejich stručný obsah a nakonec si zaznamenaly internetové adresy určitých středních škol.
Opět jsme se vrátily na úvodní stranu internetu a zadaly jsme si www.post.cz , kde jsme přes e-mailové adresy petra.nemleinov@post.cz a jana.krepinska@post.cz
kontaktovaly čtyři vybrané střední školy.
Jako další zdroj informací jsme použily mIRC. Jde o program, kde jsou seskupeni lidé z celého světa se stejnými zájmy a pomocí klávesnice spolu komunikují.
Jelikož spojení bylo navázáno se zahraničními školami, byla použita tato pomocná literatura: SLOVNÍKY ANGLICKÉHO JAZYKA, příručka, JAK SPRÁVNĚ PSÁT ANGLICKÉ DOPISY, pravidla ANGLICKÉHO PRAVOPISU, dále jsme využily pomoc učitelů :
Ing. Josef Berana a Mgr. Krejčové.
Oslovující dopis
v anglickém jazyce
Dear Sir or Madam
Our names are Petra and Jana. We are from Czech Republic, we live in Ceska Lipa. We study secondary special school, our branch is management. We would like correspond and we would like fasten friendship with us.
Provided will you have interest, we will very happy. We looking foward to hearing from you.
Yours Faithfully,
Petra Nemleinová, Jana Křepinská
Our e-mail adress is: Petra.nemleinov@post.cz
v českém jazyce
Drahý pane nebo paní
Naše jména jsou Petra a Jana. Jsme z České Republiky, žijeme v České Lípě. Studujeme střední odbornou školu, náš obor je management. Rádi bychom si s vámi dopisovaly a navázaly přátelství.
Pokud budete mít zájem, budeme velice rádi, těšíme se na další spolupráci.
S pozdravy
Petra Nemleinová, Jana Křepinská
Použité zdroje
1) Internet 2) www.post.cz 3) mIRC 4) Odborná literatura
Závěr-zhodnocení práce
Během určeného času na Ročníkovou práci jsme oslovily sedm zahraničních středních škol.
Odpověď jsme dostaly od dvou zmíněných škol.
Je to zhruba 30%-tní úspěšnost.
Myslíme si , že pokud by bylo více času jistě by se ještě někteří zájemci, kteří by měli chuť si popovídat s cizinci o jejich způsobu života a o jejich zájmech, našli. Zatím musíme konstatovat, že naše práce byla úspěšná. Chtěly bychom ještě dodat, že pokud bude možnost jistě se o navázání kontaktu se zahraničními studenty pokusíme znovu.

Vizualizace a rendering

25. září 2008 v 21:08 INFORMATIKA
1. Vizualizace a rendering Vizualizace grafických dat nabývá poslední dobou stále většího významu. V dnešní době se snažíme o nejrealističtější zobrazení různých prostředí na počítači. Postupem času se začaly vyvíjet různé algoritmy pro zobrazování 3D scén. Pod pojmem rendering se ukrývá celá škála vizualizačních algoritmů a v podstatě je to celý proces zobrazování 3D scény. Třírozměrná scéna modelovaná v počítači se skládá z objektů, světel a z kamery, která reprezentuje polohu pozorovatele. Scéna může mít i nějaké globální fyzikální vlastnosti, můžeme brát v úvahu přitažlivost, vítr apod. Stejně tak každý objekt může mít přiřazeny své lokální atributy, třeba hmotnost (viz 3D objekt a 3D model). Tyto údaje se potom využívají zejména při simulacích pohybu objektů a jejich interakci.
1.1. Metody renderingu
· lokální · globální - raytracing: metoda rekurzivního sledování paprsku - radiozita: radiační metoda · jednoduché stínování
Lokální - Lokální osvětlovací modely se zabývají pouze odrazem světla od jediného bodu na povrchu objektu. Nesnaží se určit celou scénu, ale zaměřují se pouze na jeden konkrétní objekt. Lokální osvětlovací techniky poskytují výsledky nesrovnatelně méně kvalitní, zato však velice rychle. Lokální metody se využívají především tam, kde je třeba mít výsledky k dispozici okamžitě, tedy např. ve virtuální realitě, při interaktivní manipulaci s 3D scénou v CAD/CAM, vizualizaci vědeckých dat, rozličných počítačových simulacích a samozřejmě i v počítačových hrách.
Globální - V praxi dochází k mnohonásobným odrazům světla mezi různými objekty a barva bodu je pak výslednicí komplikované trajektorie mnoha světelných částic. Globální osvětlovací modely pracují na bázi detailní simulace šíření světla ve scéně, mnohonásobnými odrazy světla, popisují pohlcování světla v prostředí, v němž se šíří a jeho rozptyl na částečkách prachu, vzduchu a aerosolů (dnes lze nalézt v algoritmech i popisy fyzikálních vlastností atmosféry, mraků aj.), vypočítávají jeho lom, průchod poloprůhlednými objekty atd. Tato metoda poskytuje vynikající výsledky, ovšem časově značně náročné. Globální osvětlovací techniky nalézají uplatnění zejména při výrobě filmových triků, závěrečném renderingu scén v architektuře či tvorbě reklam, zkrátka všude, kde se požaduje kvalitní výstup a na výpočet je dostatek času. U globálním renderingu hovoříme o dvou důležitých vlastnostech světla:
Odraz světla V podstatě se používají dva mezní případy odrazu světla. Odraz zrcadlový (specular) a odraz difuzní (diffuse). Difuzní odraz způsobuje rovnoměrný rozptyl přicházejícího světla do všech stran, zatímco zrcadlový odraz odrazí dopadající světlo přesně podle zákona o rovnosti úhlu odrazu a úhlu dopadu. Podstatné je, že při difuzním odrazu světelného paprsku vzniká množství nových paprsků, zatímco při odrazu zrcadlovém žádný nový paprsek nevzniká.
Útlum světla Jelikož intenzita světla s jeho vzdáleností klesá, můžeme ve scéně uvažovat o útlumu světla. Proto se budeme zabývat pouze těmi odrazy, které k výsledné kvalitě obrazu přispívají výraznější měrou. Pokud klesne intenzita světla pod námi zvolenou hodnotu, nemusíme se dalším transportem paprsku v prostoru již zabývat. To nám umožní výrazně urychlit velké množství výpočtů.
Raytracing Z kamery (kamera = pozorovatel) se vyšle paprsek a zjistí se průsečík s nejbližším objektem. Dále se vypočítávají vržené stíny, které pocházejí od světelných zdrojů, tak, že se v místě každého odrazu paprsku světla od povrchu objektu vrhnou ještě ke všem světelným zdrojům sekundární, tzv. stínovací paprsky (shadow rays). Ty pouze testují viditelnost světelného zdroje z příslušného místa. Pokud je světelný zdroj vidět, je bod tímto světlem osvětlen, pokud zdroj vidět není, leží ve stínu. Podle toho se příslušná intenzita jasu bodu sníží nebo zvýší. Stínovací paprsky se samozřejmě musí vrhat ke všem světelným zdrojům, takže počet použitých světel výrazně ovlivňuje rychlost výpočtu obrazu. Barva objektu je pak zapsána do příslušného pixelu a algoritmus pokračuje dalším bodem. Pro zrychlení výpočtů této metody lze využít tzv. obklopujících obálek (convex hulls). Objekt sám o sobě může být poměrně komplikovaný a test průsečíku paprsku s ním tedy výpočetně náročný. Pokud jej však obklopíme nějakým tělesem, se kterým je výpočet průsečíku jednoduchý, například koulí či kvádrem, můžeme provést nejprve test s touto obálkou, a pokud není zasažena ona, nemůže být zasažen ani vlastní objekt. Metoda sledování paprsku výtečně popisuje přenos světla mezi zrcadlovými, lesklými a průhlednými plochami. Díky tomu mají obrázky obyčejně ostré stíny, jsou nepřirozeně lesklé a textury, které jsou na površích objektů, působí při bližším pohledu nevěrohodně. Je to dáno tím, že raytracing bere v úvahu pouze světlo dopadající ze směru dokonalého, zrcadlového odrazu. Proto byla vytvořena metoda distributivního raytracingu, která tyto nedostatky řeší tak, že při výpočtu odrazu nevysílá pouze jeden paprsek, ale svazek paprsků, jejichž směr se odklání o náhodný úhel od paprsku ideálního odrazu. Další metodou raytracingu je vrhání paprsku (ray casting). Zde se neuvažují žádné odrazy. Jedná se tedy o pouhé vyšetření průsečíků paprsků vržených od pozorovatele do scény s tím, že se mohou nebo nemusí vypočítávat stíny. Využívá se pro rychlejší náhled na scénu.
Radiozita Radiační metoda zpracovává scénu podle vyzařování jednotlivých ploch a energetické bilance celé scény. Síla této metody spočívá ve věrném podání stínů a polostínů a podpoře plošných světelných zdrojů. Scénu připravenou pomocí radiační metody je nutné na závěr vystínovat například pomocí raytracingu, který zajistí zpracování odrazivých ploch. Velkou výhodou této metody je, že silně osvětlená ploška se sama chová jako zdroj světla. Uvedu to na příkladu: pokud budu mít místnost s bílými stěnami a červenou podlahou, posvítím-li nyní na podlahu, stěny se mi zbarví do červena. Toho nelze jednoduše dosáhout ani raytracingem. Tato metoda je realističtější nežli raytracing, déle trvá a nedokáže zpracovávat odrazy světla.
Jednoduché stínování - nejrychlejší způsob renderingu. Nejjednodušeji ho můžeme realizovat pomocí Z-bufferu. V Z-bufferu je uložena ke každému bodu obrazu informace o jeho hloubce. Pokud máme dva body ve stejném místě (stejná x a y souřadnice), porovnají se vzdálenosti těchto bodů a bližší bod se vykreslí. Tento algoritmus je založen na porovnávání vzdáleností jednotlivých bodů zobrazovaných těles od pozorovatele. Při výpočtu užívá pouze celočíselné operace, proto je velmi rychlý. Nedokáže však vytvořit přesné a ostré stíny, zrcadlení či lom světla v průhledných materiálech, a proto je vhodný zejména pro rychlé preview (náhled na scénu). O typech stínování a jeho vlastnostech se dovíte dále.
1.2. 3D Model a 3D objekt
Každá samostatná část 3D scény se nazývá 3D objekt. 3D objekt má určitý tvar, barvu, fyzikální jevy a vlastnosti. Tyto informace jsou uloženy ve 3D modelu. Pomocí 3D modelu vytváříme 3D objekt a můžeme jej dále upravovat. Ve většině případů neobsahuje 3D model všechny vlastnosti, které 3D objekt či skupina 3D objektů ve scéně má, ale pouze určitou třídu vlastností či jevů a ostatní ignoruje (protože jsou zanedbatelné nebo nejsou důležité). V podstatě lze říci, že 3D objekt je výsledné zobrazení informací obsažených ve 3D modelu. Grafické editory mají většinou nějaké modely objektů předdefinované v knihovnách. Mezi základní objekty patří: koule, kvádr, polokoule, kužel, válec atd. Většinou se 3D modely zobrazují síťovou projekcí výsledných 3D modelů (viz obrázek 1 a obrázek 2). obrázek 1 - 3D modely
obrázek 2 - 3D objekty
1.3. Zobrazovací řetězec
Zobrazování scény se skládá z několika základních kroků, pro něž se vžil pojem zobrazovací řetězec. Jednotlivé kroky jsou na sobě závislé v tom smyslu, že pro provedení následujícího kroku jsou nutné výstupy kroku předchozího. Celý proces je jednosměrný, tzn. žádná data se nemusejí předávat směrem zpět. Tento mechanismus je takto navržen záměrně proto, že umožňuje proudové zpracováni grafických dat (pipeline mode). Tento postup, běžně používaný při zpracování instrukcí v procesorech, pracuje na následujícím principu: Na vstup prvního bloku (viz obrázek 3) se přivede první trojúhelník, ten se transformuje do pohledu kamery a předá dalšímu bloku. V tom okamžiku už první jednotka čte data druhého trojúhelníku a v okamžiku, když druhá jednotka provádí ořezání trojúhelníku prvního, první blok transformuje data druhého trojúhelníku do pohledu kamery. Poté se oba trojúhelníky posunou o jednotku dále a na vstup celého řetězce se přivede třetí trojúhelník. V dalším kroku se zpracovaná data posunou o jeden blok dále a na vstup se přivede další trojúhelník atd. Pokud bychom zpracovávali jen jeden trojúhelník, výhody proudového zpracování se nijak neprojeví. Trojúhelník postupně projde všemi jednotkami a po opuštění poslední z nich se příslušné pixely vykreslí. Efektivnost proudového zpracování se projeví, zpracováváme-li velké objemy dat. Potom se paralelně zpracovává tolik trojúhelníků, kolik je jednotek zobrazovacího řetězce. S každým trojúhelníkem se přitom provádí jiná část operace. Dnes je snahou výrobců tento řetězec, pokud možno celý, zahrnout v hardwaru.
obrázek 3 - Zobrazovací řetězec (proudové zpracování)
1.4. Pohledový objem
Kamera je určena polohou, orientací a tzv. pohledovým objemem (viewing frustum). Pohledový objem je určen úhlem záběru a přední a zadní ořezávací rovinou (viz obrázek 4). Vše, co leží uvnitř tohoto objemu, je podrobeno zobrazovacímu řetězci a tedy i celému renderingu. Zbytek trojúhelníků je ze scény vyloučen. Tento krok je nesmírně důležitý, neboť zaručuje, že se v dalších krocích zobrazovacího řetězce nebudeme zbytečně zabývat úplně celou scénou, ale pouze tím, co je v záběru kamery.
obrázek 4 - Pohledový objem
1.5. Stínování
Stínováním (shading) se v počítačové grafice nerozumí výpočet stínů vržených objektem (shadows), ale spojité barevné přechody způsobené nestejným osvětlením různých částí objektu. V počítačové grafice se používají tři druhy stínování:
· Konstantní stínování (flat shading) · Gouraudovo stínování (Gouraud shading) - interpolace barvy · Phongovo stínování (Phong shading) - interpolace normály
Pro vysvětlení rozdílu mezi těmito druhy stínování budeme používat trojúhelník (základní část povrchu tělesa), zadaný třemi vrcholy, a předpokládat, že v nich známe normálové vektory.
Konstantní stínování přiřazuje celému trojúhelníku jedinou barvu na základě hodnoty v jednom z vrcholů (nejčastěji se aplikuje barva toho vrcholu, který je zpracováván jako první) nebo barvu získanou průměrem hodnot všech tří vrcholů. Pokud se provádí výpočet osvětlení, provádí se pro každý trojúhelník pouze jednou. Tento postup je výpočetně nejméně náročný, jeho nevýhodou však je, že na přechodech trojúhelníků se zvýrazňují hrany. Výsledkem je charakteristický ploškový vzhled trojrozměrných objektů (viz obr.).
obrázek 5 - Konstantní stínování
Gouraudovo stínování pracuje tak, že se vypočítá barva ve všech třech vrcholech a získané hodnoty se pro body uvnitř trojúhelníka lineárně interpolují. Výsledkem je daleko jemnější přechod nežli v případě konstantního stínování. Gouraudovo stínování navíc vyhlazuje přechody mezi sousedními trojúhelníky. Tato metoda je často implementována v hardwaru počítačů. Má však jednu nevýhodu. Představte si situaci, kdy na plošku bude přímo svítit zdroj světla a pozorovatel stojí tak, že by ploška vytvořila odlesk. Gouraudovým stínováním vypočítáme barvu ve dvou vrcholech a interpolujeme ji. Vzhledem k poloze světla a pozorovatele by mělo přesně uprostřed mezi dvěma uzly dojít k odlesku. Vzhledem k tomu, že interpolujeme barvu, tak k žádnému odlesku nedojde.
obrázek 6 - Gouraudovo stínování
Tuto závadu částečně řeší Phongovo stínování. Nejnáročnější bývá výpočet normálového vektoru, a proto se Phongovo stínování pokouší řešit tento problém tak, že interpoluje normály v bodech mezi dvěma uzly a toto přiblížení používá k výpočtu osvětlení. Je nutné podotknout, že Phongovo stínování je výpočetně daleko náročnější nežli stínování Gouraudovo především proto, že se rovnice osvětlovacího modelu vypočítávají pro všechny body objektu.
obrázek 7 - Phongovo stínování
Porovnání Gouraudova a Phongova sínování můžete vidět na následujícím obrázku (Gouraudovo je vždy vlevo a Phongovo vpravo). Koule byla nasvícena stejnými světly a pohled kamery se nezměnil.
obrázek 8 - Porovnání Gouraudova a Phongova stínování
Aliasing Působením aliasingu vznikají v počítačové grafice různé nepěkné jevy, jako jsou zubaté okraje objektů nebo podivné chování textur. K jejich odstranění se používá tzv. Antialiasing. Antialiasing lze zajistit speciálními texturami, které ho dělají samy (filtrováním obrazu, různými heuristickými metodami) a nebo vysláním více paprsků (místo jednoho) do každého pixelu (u metody raytracingu). Antialiasing sice zpomaluje rychlost výpočtů, ale většina scén bez antialiasingu nestojí za řeč. Speciální případ antialiasingu je motion blur. Tento pojem označuje efekt, kdy se během snímání scény objekty trochu pohnou, jsou tedy zaznamenány jako mírně rozmazané. Tento efekt zpomaluje rychlost výpočtů ještě více než antialiasing, a proto se používá jen tehdy, je-li to nutné nebo pokud je realizován na rychlém počítači a scéna není příliš složitá.
1.6. Textury
Textura je vlastnost povrchu objektu. Její hlavní charakteristikou je, že nemění geometrii objektu, na nějž je nanesena. Mění povrch objektu pouze vizuálně a tak lze říci, že textura je v podstatě jen dokončovací technikou. Aplikace textury, někdy se též říká nanášení textury, zcela zásadním způsobem ovlivňuje konečnou podobu objektu a může jej vizuálně pozměnit takovým způsobem, že bude od své předlohy prakticky k nerozeznání. Modifikace povrchu objektu mívá různé podoby, od prostého určení barvy až po tvorbu objektů, které jsou zdánlivě porostlé srstí, mechem, jsou různě hrbolaté či průhledné, jsou jakoby vyřezané z jediného kusu materiálu atp. Textury mohou být dvourozměrné nebo trojrozměrné. Dvojrozměrné textury jsou reprezentovány obrázkem nebo tabulkou hodnot, trojrozměrné pak nějakým trojrozměrným polem hodnot (nejčastěji voxely, to jest rovnoměrně rozmístěnými body ve trojrozměrném prostoru, v nichž je uložena hodnota textury).
Dvojrozměrné textury - V prvním se obyčejný obrázek nějakým způsobem "nalepí" na povrch objektu. Výhoda je zřejmá, obrázek si můžeme nakreslit, jaký chceme. Nevýhod je několik: musí se dávat pozor na navazování textur, na některá tělesa se textury nalepují špatně (klasickým případem je koule, kde vždy vznikne pól), a mohou nastat problémy s aliasingem. Tyto problémy lze sice řešit, ne však vždy úplně uspokojivě. Pomocí 2D textur lze jednoduše vytvořit děravý objekt tak, že se nastaví barva, která je "průhledná", a při konečném renderování se plochy s touto barvou nevykreslí. Dále lze pomocí těchto textur vytvořit hrbolaté povrchy tak, že se změní kolmice k povrchu objektu (normálový vektor), která má zcela zásadní vliv při výpočtu osvětlení vyšetřovaného bodu.
Trojrozměrné textury - Vychází se z toho, že objekt je tvořen jednolitým materiálem, z něhož je vyříznut. Vyplňují celý trojrozměrný prostor a aplikovány jsou pouze v místě, kde protínají povrch objektu. Odpadá tedy problém navazování, potíže s aliasingem ale přetrvávají. Vzniká však obrovská nevýhoda, a tou je nemožnost takovou texturu nakreslit jako v předešlém případě. 3D Textura se musí vytvořit nějakou formou programování nebo mixováním již hotových textur. Otázky k probrané kapitole
- Rozdělte metody renderingu a stručně je popište. - Vysvětlete pojem zobrazovací řetězec. - Popište, popř. nakreslete, jak vzniká pohledový objem a vysvětlete k čemu slouží. - Popište, jak vzniká objekt pomocí konstantního (flat) stnínování. - Vysvětlete, jaký je rozdíl mezi Gouraudovým a Phongovým stínováním. - Popište, k čemu slouží textury a jejich použití. - Vysvětlete pojem 2D textura. - Vysvětlete pojem 3D textura. - Porovnejte 2D a 3D textury a popište jejich klady a zápory.

Význam ochrany informačních systémů

25. září 2008 v 21:07 INFORMATIKA
Informační systém Je definován jako soubor lidí, technických prostředků a metod zabezpečujících sběr, přenos a zpracování dat za účelem tvorby a presentace informací pro potřeby uživatelů činných v systémech řízení.
Komponenty informačního systému - Prvky, ve kterých se soustřeďují informace - Kanály pro transfer informací - Nosiče informací - Technické prostředky
Základní vlastnosti informačního systému - Schopnost průběžného poskytování informací - Schopnost poskytnout informace v reálném čase - Možnost komplexního vyhodnocení informací - Možnost aktualizace informačního systému
Moderní informační systémy - Pracují se soubory informací - Rychlý přístup k poskytovaným datům - Přístup k informacím z jednoho nebo více souborů - Zajištěn způsob aktualizace
Účelem je přesun jen těch a právě těch informací na adekvátní úrovni podrobnosti, které je zapotřebí v určitém čase na určitém místě.
Význam ochrany informačního systému Komplex organizačních programových, technických a sociálně personálních opatření s minimalizací možných ztrát v důsledku poškození nebo zneužití IS.
Informační bezpečnost - Komplexnost - Přístup - Manipulace s daty - Vytváření záloh - Antivirová ochrana - Ochrana informací během jejich vzniku, zpracování, ukládání, přenosu a likvidaci prostřednictvím technických, fyzických a organizačních nařízení proti ztrátě důvěryhodnosti a integrity
Bezpečný informační systém Systém chránící informaci během jejich vstupu, zpracování, uložení, přenosu a výstupu proti ztrátě dostupnosti, integrity a důvěryhodnosti a při jejich likvidaci.
Ohrožení informačního systému - Lidský faktor - Živelné síly - Technické poruchy
Základní hodnoty - Technika - Software - Datové soubory

Vývoj člověka

25. září 2008 v 20:59 DĚJEPIS
Vývoj člověka  nitroděložní vývoj - před narozením - 40 týdnů (10 lunárních - 9 kalendářních měsíců po 28 dnech)  probíhá v děloze, končí porodem 1. období zárodečné (embrionální)  od oplodnění vajíčka - 8 týdnů  zárodek dítěte, výstavba ochranných obalů - PLACENTA  1 - 2 měsíc - nebezpečí virových onemocnění - vývojová vada, samovolný potrat První měsíc  týden po oplodnění - vajíčko do dělohy  z ní čerpá kyslík, výživu - pokračuje ve svém vývoji  tvoří se ochranné obaly, zárodek  vznik základů orgánových soustav lidského organismu  jako první - nervová, trávicí a oběhová  základy jednotlivých částí mozku  4.týden jednoduchý oběh krve, pracuje srdce, ochranné blány s děložní tkání, pupečníkem spojeno s matkou  výměna plynů a látek mezi plodem a matkou  oba druhy krve se nesmísí  proces se nazývá DIFÚZE  mohou se dostat i nežádoucí látky  na konci 1 měsíce - zárodek podobný člověku je ještě podobný savcům )velká hlava, ocasní část, žaberní oblouk se štěrbinami Druhý měsíc  zárodek dostává lidskou podobu  vytváření obličeje  vývoj končetin  základy pohlavních orgánů 2. období plodové ( fetální)  trvá od 9. týdne do konce těhotenství (40 dní)  plod má tvar lidského těla  na konci nitroděložního vývoje plod zaujímá polohu podélnou - hlavičkou směrem dolů Porod  ukončuje těhotenství  v průměru má donošený plod 3 300g a 50 cm délky  končí přestřižením pupečníku - začíná život samostatného jedince První pláč a smích 1. rok života Novorozenec  novorozenec je dědičně připraven k životu mimo tělo matky  prochází změnami  první změnou je dýchání (plíce naplněné plodovou vodou, která je bezezbytku vstřebaná se rozepnou)  samostatný krevní oběh - během porodu přestanou tepat pupečníkové cévy (první nádech odpoutání závislosti na placentě  změny v srdci a krevním oběhu  krk nedokáže unést velkou hlavu,nekoordinovaný nervový systém, krátké končetiny  je zcela závislé na péči okolí  zhoršený sluch, vidění jen 30cm  silně vyvinuté vrozené chování - instinkty a reflexy (sací, polykací, pátrací, úchopový, úlekový reflex , pláč, křik, kýchání kašlání, úsměv . . .)  vzniká velmi silné citové pouto mezi rodiči a dítětem  toto období trvá prvních 28 dní života Kojenec  trvá do konce 1. roku života dítěte  název podle - kojení  dítě hlavně saje a spí  kojení mateřským je pro dítě nejvhodnějším a nejlépe stravitelným způsobem výživy  složení mateřského mléka - mění se v průběhu dne a stářím dítěte - využití beze zbytku  dítě si vezme kolik potřebuje ( ze začátku jsou intervaly krmení kratší)  teplota mléka je shodná s teplotou lidského těla  mléko obsahuje obranné látka  pro první rok je charakteristické vysoké tempo růstu, dítě je stále pohyblivější  dvojesovitě se prohýbá páteř, osifikace  prořezávají se zuby  většina dětí dorůstá k určitým dovednostem (vývoj pohybový, citový a psychický)  začíná pohyb a hra Rosteme a objevujeme od 1 do 6 let Batole  věk od 1 do 3 let  růst se zpomaluje, dokončení prořezávání mléčného chrupu  dítě mění proporce, ztrácí baculatost  zdokonalení myšlení a řečových schopností  začíná se projevovat osobnost  pohyb - poznávání okolí, orientace, zkoumání, zvědavost  manipulace s předměty  zvýšená pohyblivost - větší možnost úrazu  vzor, hlasité projevy nespokojenosti  osvojování základních hygienických návyků  samostatnost v oblékání, stolování  napodobování činností dospělých formou hry  učí se společenskému chování (pozdrav, prosba, děkování ...) dítě předškolního věku (3-6 let)  obrovská zvědavost  rozšiřování slovní zásoby (předčítání pohádek, básniček ...)  rozvoj představivosti - rozvoj kreseb, modelování, vícerozměrné stavby z kostek , vyprávění  velká touha po pohybu  chytání míče, jízda na kole, bruslení, lyžování a plavání  roste jeho tělesná zdatnost  zapojení do společenských her, respektuje jednoduchá pravidla her,  dítě je čím dál samostatnější  šestileté dítě je připraveno na školní docházku Učíme se a dospíváme 6 - 19 let  vzdělávací období  vstřebávání množství nových poznatků, tělesný růst, dospívání, vývoj charakteru 6 - 15 let školní věk  prořezávání trvalého chrupu (zadní stoličky)  rozvoj fyzických a duševních schopností  přibývá soustředění - psaní, čtení, počítání, kreslení  učí se logicky uvažovat  konkrétní myšlenky jsou nahrazovány abstraktními  hodnocení školních výkonů, vzájemné srovnávání je pro děti důležité  potřeba sebevědomí a důvěru  zájem o sport, mimoškolní činnost  smysl pro humor, kamarádství - typické jsou party stejného pohlaví  kolem 15 roku se zájem zaměřuje na opačné pohlaví Dospívání  rozlišujeme na pubertu (11 - 15 let) a dorostový věk (15 - 19 let) - dnes se používá termín teenager (13 - 19)  definitivní dokončení růstu, druhotné pohlavní znaky, funkční pohlavní orgány  celý proces dospívání řídí pohlavní hormony, kontrolované nervovým systémem  u dívek puberta začíná a končí v průměru o 2 roky dříve  sebeuvědomování, hledání vlastního já  vysoká míra kritičnosti k okolí  hledání vzorů  tělesná dospělost a pohlavní cítění je v rozporu s nevyspělostí společenskou a psychickou  biologická dospělost - konec růstu postavy - 21 let  společenská dospělost - ukončení vzdělávání, vlastní zaměstnání  vytvoření hodnotového systému  má svůj životní cíl  hledání životního partnera  zodpovědnost, nesobeckost, zájem o potřeby druhých dívky  vývoj prsu okolo 10 roku  ukládání podkožního tuku - formování ženské postavy  první menstruace - vyspělost pohlavních orgánů  pravidelný menstruační cyklus chlapci  zvýšení hladiny pohlavních hormonů (12 rok)  zvětšení pohlavních orgánů  zvětšení svalů a ubývá tuk  vyvíjení druhotných pohlavních znaků  zvětšování hrtanu - proměna hlasu (mutování) Jsme dospělí a stárneme Dospělá léta  mezi 20 - 30 rokem je naše tělo dospělé - jsme na vrcholu fyzických sil  volba povolání  volba životního partnera, založení vlastní rodiny (Mt 19/5 -)  celý cyklus se uzavírá a dospělí se stávají rodiči  odpovědnost za výchovu dětí (Dt 5,  odpovědnost jeden za druhého (Ef 5/28 - 29)  starost o své rodiče ( Tim 5/3 - 16)  s dovršením dospělosti začíná proces stárnutí (40 - 45 let)  projevy - vrásky, klesá fyzické výkonnost  stárnutí ovlivňuje - genetika, prostředí, aktivita, životní styl  zdraví je spojeno s pravidelným cvičením, správnou životosprávou, aktivní duševní život  nejvynalézavější a nejtvořivější etapa života Střední věk  po 45 roku výrazný pokles pohlavních hormonů  u žen - menopauza  snížení pevnosti kostí - oteoporóza  u mužů pokles hormonů pozvolnější - menší změny v psychice Stáří  vlasy ztrácejí barvu, kůže pružnost  snížení ostrosti vidění, zhoršení sluchu  svaly nahrazování vazivem  výška v důsledku hrbení se zmenšuje  pravidelná rovnoměrná námaha napomáhá udržet výkonnost

Třicetiletá válka

25. září 2008 v 20:58 DĚJEPIS

Třicetiletá válka

Na poč. 17. stol. konfliktní politický i náboženský vývoj vrcholí vznikem třicetileté války. Ta probíhá v letech 1618 - 1648 a řeší velký náboženský konflikt. Předcházející desetiletí k ní svou povahou směřovalo. V r. 1609 se ještě zdálo, že dojde k míru. Byl uzavřen určitý typ dohody. Po r. 1612 se ale situace vyhrocuje a v r. 1618 válka vypukne.
Toto válčení má v Evropě několik etap:
  1. válka česká 1618 - 1621 : má povahu stavovského povstání - nositeli jsou čeští stavové a vrcholí jejich prohrou 8.11.1620 na Bílé hoře.
  2. válka falcká 1621 - 1623 : falcká proto, že Španělé zaútočili do Falce, porazili ji a tato válka se stala výzvou, aby se protihabsburští odpůrci v Evropě sjednotili - stalo se tak v r. 1625
  3. válka dánská 1625 - 1629 : je organizována protihabsburská koalice - v čele Dánsko. Jejími členy byli - Velká Británie, Fridrich Falcký, vévoda Gábor Bethlen. Válečný požár se velmi rozhoří, bojuje se i na Moravě. Habsburkové v rámci záchrany do čela vojsk povolají Albrechta z Valdštejna, který útok koalice zastaví. Stává se z něj mocný politik a vojevůdce - císař ho odvolá, aby nebyl vlivnější než on sám.
  4. válka švédská 1630 - 1635 : do války vstoupí Švédové jakožto formující se a velmi mocná evropská velmoc. Švédové okamžitě zaútočí v oblasti severního Německa - k nim se přidávají Sasové, kteří v r. 1631 obsadí Prahu. K rozhodujícímu vítězství Švédů dojde v r. 1632 u Lützenu. Jejich vojevůdce Gustav Adolf zde padne, ale Habsburkové jsou opět v defenzívě - císařskému dvoru a císaři samotnému nezbude než se obrátit na Albrechta z Valdštejna, který opět zažehná porážku Habsburků. Albrecht z Valdštejna začne údajně tajně jednat s nepřáteli, proto je v únoru 1634 úkladně zavražděn v Chebu.
  5. válka švédsko-francouzská 1635 - 1648 : od r. 1635 vstupuje do války Francie. Typické je, že se válka nepoměrně rozšíří do dalších koutů Evropy - bojuje se v Nizozemí, Uhersku, Francii ale i v Neapolsku, Katalánsku a jinde. Od r. 1643 je jasné, že oběma táborům dochází síly. Jedná se o míru - zprvu tajně, potom veřejně. Je uzavřen v r. 1648 v Münsteru a Osnabrücku = vestfálský mír. Válka skončí nerozhodně.
Oba tábory si udržely pozice: Rakousko je pánem ve střední Evropě, Francie si rozšířila svá území o pohraniční oblasti - Sedan, Verdun a Alsasko. Švédsko se na základě třicetileté války stalo legitimní evropskou velmocí. Nejhůře dopadli čeští emigranti - domů se už nikdy nevrátili.

Starověký Egypt

25. září 2008 v 20:57 DĚJEPIS
Dějiny starověkého Egypta datujeme od 4000 - 3000 let př.n.l do oblasti Středozemního moře. Pro svoji strategickou polohu jsou to dějiny důležité - ovlivnily dějiny celého středomoří a četný odraz dějů Egypta nacházíme i v Evropě. Počáteční zásluhy na objasnění měl kněz Manéthón (Manehto), který dokumentuje, že ranný počátek egyptských dějin se dělil na dvě oblasti - dolní Egypt (severní) a horní Egypt (jižní). Dělilo se tak podle řeky Nilu (v místě, kde vytéká do moře je dolní tok). Ke sjednocení obou částí Egypta dochází za první a druhé dynastie. Dějiny se rozdělují podle dynastických rodů, kterých bylo 32. Civilizační roli zde sehrálo písmo - nejprve hieroglyfické (obrázkové). Když ho převzali kněží, vzniklo hieratické a zásadní zásluhu o jeho rozluštění má Francouz J.F. Champollion. Dějiny se dělí na tři vývojové fáze a na pozdní dobu egyptskou.

Nejstarší egyptská říše 2700 - 2180 let př.n.l.

Centrum bylo v dolním Egyptě, hlavním městem Memfis. Rozhodující kulturní oblastí byla oblast Gízy, kde docházelo ke stavbě pyramid. Byly to jehlanovité stavby, které byly vystavěny z obrovských kvádrů. Do nich se ukládaly ostatky králů. Největší je Cheopsova (Chufevova) pyramida. Rozkládá se na ploše více než 5 ha a její původní výška byla asi 146m. Druhou největší je pyramida jeho syna Rachefa (Chafrého). Není přesně objasněno, jak byly tyto stavby zhotovovány. Staří Egypťané našli magnetické pole, které tělo uchovávalo.
Staří Egypťané se živili především zemědělstvím. Velká skupina lidí stavěla pyramidy. Vytvořili si státní správu, aparát, který tvořili příslušníci královských rodin.


Jejich lodě pluly na východ Afriky, nejrozvinutější obchod byl s Foiničany.


Přišli s novými bohy (ale náboženství bylo stejné): bůh Slunce , jeho žena Éset, syn Hór, bůh Usíre (řecky Osíris). Podle pověsti spolu Hór s Éset oživili zemřelého boha Ré. Připomínky...
Stará říše zanikla z příčin vnitřních. Jednotliví představitelé moci přestali totiž královskou moc respektovat.

Střední egyptská říše 2040 - 1786 př.n.l.

Hlavním městem ve střední části byl Véset. Vládli zde panovníci od dvanácté dynastie. Došlo k ekonomickému rozmachu v oblasti zemědělství. Byly vytvářeny zavodňovací kanály; vyvíjela se nová technologie - metalurgie. Obchod byl veden s dalekými oblastmi země Punt (pravděpodobně na úz. dnešního Somálska). Pyramidy se stavěly menší. Vznikala literární tradice - hymnické skladby. Z náboženství převažuje kult boha Amóna. Střední Egypt se rozloží kvůli útokům východních národů - Hyksósové.

Exotermické a Endotermické reakce

20. září 2008 v 18:53 CHEMIE
Exotermické a Endotermické reakce
Definice: Exotermické reakce jsou chemické reakce, při kterých se uvolnuje teplo. př- hoření.
Endotermické reakce jsou chemické reakce, při kterých se spotřebovává teplo.
Obecné: Exotermické reakce se využívají při získávání energie pro potřeby našeho každodeního
života. Jsou tu například spalování uhlí a zemního plynu pro výrobu elektrické energie
a vytápění apod.
Endotermické- aby reakce proběhla,musíme teplo dodat (zahříváme) Množství tepla uvolněného, nebo spotřebovaného reakcí, je závislé na hmotnosti
výchozích látek.. Tato reakce se využívá při získávání kovů z rud, páleného vápna z
vápence.Množství tepla, které se při chemické reakci spotřebuji nebo uvolní, se nazývá
reakční teplo.
Hlavní zástupci: Exotermické reakce: spalování zemního plynu nebo uhlí pro výrobu el. energie.
Spalování benzínu a nafty pro pohon dopravních prostředků.
Konkrétní příklady: Reakce exotormická:
2H2 + O2 → 2H2O - uvolňuje se více energie, než je třeba na narušení vazeb ve výchozích látkách - vzniká teplo. Reakce je exotormická (řecké slovo exo znamená mimo, vně).
Zajímavosti: Nezjistil
Zdroje:Učebnice Chemie pro 9.tř., http://cs.wikipedia.org pohodaveskole.net/referat/referaty-chemie/
Otázky: Definice Exotermické reakce, definice Endotermické, k čemu se využívjí Exotermické
reakce, podmínka pro vznik Endotermické reakce.


20. září 2008 v 18:52 CHEMIE
Sacharidy (z lat. saccharum = cukr), též glycidy, nepřesně cukry, zastarale a chybně uhlovodany nebo karbohydráty jsou organické sloučeniny patřící do skupiny polyhydroxyderivátů karbonylových sloučenin (aldehydů nebo ketonů). Mnohé ze sacharidů jsou významné přírodní látky, řada dalších byla připravena synteticky. Nízkomolekulární sacharidy jsou rozpustné ve vodě a mají více či méně sladkou chuť. Sladké sacharidy se označují jako cukry. Makromolekulární polysacharidy jsou většinou bez chuti a jsou ve vodě jen omezeně rozpustné (škrob, agar) nebo zcela nerozpustné (celulóza).


Základní stavební jednotkou všech sacharidů jsou tzv. cukerné jednotky, kterými jsou monosacharidy, které jsou samy o sobě nejjednoduššími cukry vůbec. Existují ve dvou základních strukturních formách, mezi nimiž se ustavuje chemická rovnováha, a to lineární a cyklické. Jak u lineární, tak u cyklické formy monosacharidů, jednotlivé uhlíky (s výjimkou prvního a posledního uhlíku v řetězci a uhlíku, který je součástí karbonylové skupiny) představují asymetrická centra, způsobující optickou aktivitu; jedná se o tzv. chirální centra. Díky nim existuje velké množství stereoizomerů (prostorových izomerů) se stejným sumárním (souhrným) vzorcem. Jejich maximální počet je 2n, kde n je počet chirálních center. Pro jejich zobrazení se v chemii sacharidů používají u lineárních forem molekul strukturní vzorce v tzv. Fischerově projekci, u cyklických forem kromě tohoto způsobu grafického zápisu též strukturní vzorce v projekci Haworthově. Dvojice stereoizomerů, které jsou vzájemně právě zrcadlovými obrazy, nazýváme enantiomery a označujeme je stejným názvem, kterému předřadíme symbol L- nebo D-. Dvojice stereoizomerů, které se liší konfigurací pouze na jednom chirálním atomu C, se nazývají epimery (například D-glukóza a D-mannóza).
  • Monosacharidy - jsou tvořeny právě jednou cukernou jednotkou, podle typu karbonylové skupiny je dělíme na:
    • aldózy obsahující v lineární formě karbonylovou skupinu na koncovém uhlíku, jsou to tedy polyhydroxyaldehydy (např. glukóza).
  • ketózy obsahující v lineární formě karbonylovou skupinu na jiném než koncovém uhlíku, jsou to tedy polyhydroxyketony (např. fruktóza).


20. září 2008 v 18:51 CHEMIE
Definice: Bílkoviny jsou makromolekulární látky, jejiž základními stavebními jednotkami jsou aminokyseliny: Obsahují tedy prvky C, H, O, N a v některývh případevh také P a S. Jsou základními látkami všech živých organismů.
Obecné: Proteiny (bílkoviny) jsou z aminokyselin složené vysokomolekulární přírodní látky s relativní molekulární hmotností 103 až 106. Proteiny jsou podstatou všech živých organismů. Jejich základní povahu rozpoznal Braconnot již v r. 1819 při zahřívání klihu s kyselinou sírovou. Za podrobnější znalost struktury bílkovin vděčíme E. Fischerovi a L. Paulingovi.Podle počtu aminokyselin v molekule rozlišujeme oligopeptidy (2-10 aminokyselin), polypeptidy (11-100) a proteiny (více než 100 aminokyselin). Pořadí aminokyselin v řetězci proteinu označujeme jako primární strukturu nebo také sekvenci. Z 20 aminokyselin, které se vždy vyskytují v lidském organismu, může v případě jednoduchého proteinu, složeného ze 100 aminokyselin, vzniknout 20100 (jednička následovaná 130 nulami) rozdílných primárních proteinových struktur. Z toho vyplývá, že existuje daleko větší množství různých proteinů, než je jich obsaženo ve všech živých organismech na Zemi. Struktura mnoha proteinů je již známá, např. myoglobinu a hemoglobinu; u blízce příbuzných živočišných druhů jsou si struktury velmi podobné
Primární struktura je pásek s přesným pořadím aminokyselin za sebou v polypeptidovém řetězci. Standardně se zapisuje od N-konce k C-konci proteinu. Poprvé ji stanovil v roce 1953 Frederick Sanger, čímž byla poprvé dokázána jedinečná kovalentní struktura bílkovin. Určuje chemické vlastnosti bílkovin
Hlavní Zástupci:Kolagen, Glycin, Tyrosin, Alanin
Konkrétní příklady úpravy: Jogurty, Chleby, Ruzné druhy masa, kyselyna,
Zajímavosti:Jejich základní povahu rozpoznal Braconnot již v r. 1819 při zahřívání klihu s kyselinou sírovou. Za podrobnější znalost struktury bílkovin vděčíme E. Fischerovi a L. Paulingovi.Sekundární struktura je prostorové uspořádání hlavního řetězce části proteinu. Poprvé byla určena ve 30. a 40. letech 20. století.
Zdroje:Učebnice Chemie pro 9.tř., http://cs.wikipedia.org
Otázky: co je Primární struktura a kdo jí po prvé stanovil? , Z čeho jsou bílkovíny?,