4) přemysl otakar 2

29. ledna 2008 v 16:17 |  DĚJEPIS
Roku 1247 zemřel Přemyslův starší bratr Vladislav a Přemysl, původně vychovávaný pro církevní kariéru, se stal jediným dědicem českého trůnu. V letech 1248-1249 se postavil v odboji svému otci. Šlo o nerozumnost ctižádostivého patnáctiletého mladíka podporovaného šlechtici, kteří chtěli v úřadech nahradit Václavovy oblíbence. Bez otcova svolení se dal zvolit mladším králem. Václav I. musel dokonce na čas opustit zemi, Přemysla ale nakonec porazil u Mostu. Syna krátce věznil na hradě Přimda, odbojní šlechtici už tak snadno nevyvázli. Přemysla poté otec stanovil makrabětem moravským - pod dozorem králových spolehlivých šlechticů.
Po smrti posledního vévody z rodu Babenberků Fridricha II. v roce 1246 vznikla ohledně nástupnictví složitá situace. V roce 1251 si rakouská šlechta zvolila za vládce českého prince Přemysla. Není tedy pravda, jak i dnes mylně uvádějí někteří anglicky a německy píšící historici, že Rakousko dobyl silou. Svůj nárok na Rakousy a Štýrsko podpořil sňatkem s vévodovou sestrou Markétou (1252), přestože byla o více než třicet let starší. Získat babenberské dědictví si však přál také uherský král Béla IV., což vedlo k dlouholetým sporům.
Kromě expanze na jih se Přemysl Otakar II. pokoušel rozšířit své panství i směrem severovýchodním - v letech 1254-55 (a 1267-8) se účastnil křížové výpravy do (pobaltského) Pruska, jeho snahy o nastolení přemyslovské moci v Litvě a Pobaltí, přičemž z olomouckého biskupství se mělo stát arcibiskupstvím spravujícím dobytá území, ale nejsou úspěšné (hlavně díky malé podpoře papežské kurie). V Pobaltí založil město Královec (německy Königsberg, dnešní Kaliningrad).
V roce 1255, tedy v době, kdy se Otakar vrátil z pobaltské výpravy, se rozhodovalo o římskoněmecké královské koruně. Přemysl, který po matce pocházel z císařského rodu Štaufů, z nejasných důvodů odmítl. Snad viděl do politické hry říšských knížat, kteří si zvyknuli na takřka nulovou moc římských králů a císařů. Přemysl tedy pragmaticky podporoval oba nominální vládce, Alfonse Kastilského i Richarda Cornwallského. I bez císařské koruny byl nejmocnějším mužem v říši. Jeho pevný a rozlehlý stát působil jako protiklad k okolním zemím, Římské říši a Polsku, které byly rozdrobené na řadu samostatných knížectví, měst a údělů.
Někdy v druhé polovině roku 1260 se Přemysl pokusil vymoci na papeži Alexandrovi IV. potvrzení o legitimním původu svých nemanželských potomků, zejména dětí s Anežkou z Kuenringu. Ve skutečnosti se dá stěží předpokládat, že by věřil v úspěch, a papež zareagoval přesně tak, jak se dalo čekat. Nepotvrdil následnické právo jeho syna Mikuláše na český trůn. Přemysl tak ze svého rozvodu s Markétou Babenberskou udělal věc politickou. Český král se v té době pohyboval ve vysoké politice už několik let a mnohé jeho skutky ze zralého období se vyznačují tak trochu ďábelskou promyšleností. Dlužno ovšem dodat, že Markéta se rozvodu nijak nebránila - dožila ve velkorysém ústraní -, a Přemysl se o své nemanželské děti a snad i o Anežku postaral. Mikuláš později získal Opavsko a dcery král provdal za přední české šlechtice.
Habsburk začal bezprávně zasahovat do záležitostí českého státu a podporovat proti králi odbojnou šlechtu. Od Přemysla nakonec odpadl další ze spojenců, bavorský vévoda Jindřich, kterému Habsburk promptně přislíbil ruku své dcery, a umožnil Rudolfovu říšskému vojsku průchod svým územím a následný vpád do Rakous. Vítkovci (vedoucí úloha Záviše z Falkenštejna je ovšem pozdější literární výmysl) a Rýzmburkové (hlavou Boreš z Rýzmburka) zahájili pečlivě načasovanou vzpouru, která Přemysla roku 1276 donutila uzavřít s Rudolfem Vídeňský mír a vzdát se alpských zemí a Chebska. Pro Přemysla a český stát to sice znamenovalo ztrátu dosavadních územních zisků, ale českému králi byla formou svatební zástavy (jelikož Přemyslův syn Václav se měl oženit s jednou z Rudolfových dcer) zajištěna jiná rozsáhlá území.
Přemyslův konec, příběh tolik oblíbený mezi minnesangry, je především svědectvím o nihilismu dějin a realitě jeho doby. Mnozí dnešní historici si více cení přínosu jeho děda či syna, ti serióznější ovšem přiznávají, že po sedmi staletích a s řadou otazníků by bylo příliš jednoduché soudit Otakara II. jako příliš tvrdého a nerozvážného. Smutný závěr své vlády svými politickými chybami mohl ovlivnit jen zčásti a situace, která nastala po Moravském poli, zdaleka nebyla jen jeho vina. Spravedlivě je nutné hodnotit i českou šlechtu. Ta vždy bojovala proti panovníkovi, ovšem kvůli podílu na moci a majetku, ne s úmyslem zemi zničit. Přesně to se ovšem skoro stalo, protože dlouho nebylo jisté, jestli české království nezmizí z mapy Evropy. Například Vítkovci nedlouho po králově smrti znovu útočili na České Budějovice (tentokrát se už účastnil i oportunista Falkenštejn). Teprve v roce 1281 svolala šlechta zemský sněm jako protiváhu královské moci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Simonita Simonita | Web | 29. ledna 2008 v 16:17 | Reagovat

Achojdá, jsem v soutěžce, a potřebovala bych pomoct

takže jestli se ti chce, tak pro mě můžeš zahláskovat zde:

http://charmed-lovely.blog.cz/0801/sonb-2007

jsem tam jako Simonita

děkují předem, udělá mi to obrovskou radost.. =o))

2 JeremyCef JeremyCef | E-mail | 13. října 2017 v 8:48 | Reagovat

test soft

3 JacquesBew JacquesBew | E-mail | 14. října 2017 v 18:59 | Reagovat

Zidxniozc
Как купить <a href=http://www.1prikid.ru/koshelki-portmone/>кошельки женские</a> молодежные, Могу я купить <a href=http://www.1prikid.ru/koshelki-portmone/>кошельки женские</a> в пхукете тайланд фото

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama